váha 210-410 g, délka 200-270 mm

Vyznačuje se silnými zadními končetinami s dlouhými prsty, velkými drápy a huňatým ocasem, jen o málo kratším než tělo. V zimní srsti jsou ušní boltce opatřeny štětičkou prodloužených chlupů. Zbarvení mívá proměnlivé. Zatímco spodní strana těla je obvykle bělavá, hřbet, boky, ocas i hlava bývají rezavé, šedohnědé, tmavohnědé až černé. V jednom vrhu se objevují rezavá i tmavě zbarvená mláďata. Zatímco tmavěji zbarvení jedinci se vyskytují častěji v horských jehličnatých nebo smíšených lesích, rezavé veverky častěji vidíme spíš v listnatých porostech a hájích nižších poloh.

Aktivní jsou ve dne, žijí samotářsky. Vyskytují se ve smrkových, smíšených i listnatých lesích, parcích a zahradách. Nejčastěji ji zastihneme na stromech, výborně skáčí a ve větvích se pohybují velmi obratně. Při skocích dokáží překonat vzdálenost větší než čtyři metry. V přírodě se živí rozmanitou potravou. Hlavní složku tvoří semena, ořechy, plody stromů a keřů, ovoce, výhony, pupeny, listy, houby a nepohrdnou ani hmyzem, ptačími mláďaty a vajíčky. Přes léto si nadbytečnou potravu ukládá do zásobáren, které využívá v zimě. Na poměrně velkém teritoriu, které obývá si staví hnízdo z větviček vystlaná trávou a listím. Někdy využívá dutiny stromů nebo opuštěná hnízda ptáků. Zimní hnízda jsou kulovitá a mnohem důkladněji postavená než letní. Zimu nepřespává, ale za nepříznivého počasí a v silných mrazech nevylézá ven. K rozmnožování dochází v přírodě1-3 krát ročně. Populační výkyvy se dostavují v šesti až osmiletých intervalech v závislosti na úrodě smrkových šišek. Dožívají se okolo sedmi let, v přírodě obvykle méně.

Vyskytuje se v Evropě (včetně britských ostrovů) a Asii až po východní Sibiř, severovýchodní Čínu, Koreu a ostrovy Sachalin a Hokkaido.

U nás nechybí v žádné zalesněné oblasti od nížin do hor a přivykla i na městské parky, kde ztrácí plachost. V posledních desetiletích se projevilo výrazné snížení početnosti veverek – zatímco na počátku 20. století se u nás ročně lovily v 60-110 tisíci kusech, o 50 let později činily roční úlovky jen několik set kusů. Nyní už jsou veverky delší dobu celoročně hájené, a přesto se s nimi setkáváme stále zřídka.

Na Biolibu probíhá mapování tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do centrální faunistické databáze savců ČR.
info z BIOLIB. cz